Tripartita World Of Warcraft Fórum
RegistraceHledatFAQSeznam uživatelůUživatelské skupinyPřihlášení
Příběh - Ztracená Duše - Death Knight story

 
Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Tripartita - ARCHIV - World of Warcraft Fórum » 3P Movies & Tales Zobrazit předchozí téma
Zobrazit následující téma
Příběh - Ztracená Duše - Death Knight story
Autor Zpráva
chimeera
Veterán fóra
Veterán fóra


Založen: 26.7.2008
Příspěvky: 332
Bydliště: Mnichovo Hradiště

Příspěvek Příběh - Ztracená Duše - Death Knight story Citovat
Ztracená Duše - Death Knight story




---------------------------
Část první. Probuzení
---------------------------

Boj utichl, obrana našich vojsk pomalu slábla. Tma a vlhko, strach v očích, vzduchem se táhla smrt.
Nemůžeme ven a zásoby docházejí, mnoho z nás už dlouho nevydrží.

„…nic jiného nám nezbývá!“ zaslechla Nirty, gnómka která stála v čele Gelbinovy stráže.
„Máme zbraň! Tak jí použij, proč váháš? Chceš mít na rukou další mrtvé?!“

Gelbin nemohl dopustit ztrátu města. Věděl, že když nedokážou odrazit Troggy v čas. Všechny čeká jistá smrt.
Gelbin pokynul a sevřel v ruce pergamen. „Ta zbraň, o které mluvíš, jsi si jistý s jejím účinkem?“ Gelbin položil pergamen na stůl a změřil si Sicca dlouhým pohledem, v jeho očích byla nedůvěra a strach.

„Atomové radioaktivní bomby jsou 100% účinné, zasadíme těm obludám konečnou ránu!“ Sicco praštil šroubovákem o stůl a sledoval, jek jeho technici přikyvují.
Gelbin měl od počátku strach z těchto zbraní, věděl, že nejsou dokončené a že je možnost že se zbraně obrátí v jejich neprospěch.

Několikrát obešel kolem stolu a pak se posadil, vzduchem se táhl Troggský řev. „Útočí!“ Gelbin neváhal, popadl svou zbraň a nechal Sicca s jeho technici uvnitř.
„Nirty vezmi si jednotku alfa a odřízněte jejich útok na jižní věž!“ Skupinka Gnómů se přidala k Nirty aby ubránily zásobovací věž. Gelbin se zbytkem gnómů se vydal bránit hlavní stan.

Nirty se posadila ze kamenomet a začala bombardovat Troggy kteří se vrhli na obranou zeď.
Několik gnómů se přidalo k bombardování a zbytek střílel ze svých kuší.

Troggové byly ve velké přesile. Gelbin se svou jednotkou začínal ztrácet kontrolu nad jejich silnými útoky.
„Musíme se stáhnout, pane!“ Gelbin se napřáhl a mocným úderem rozdrtil lebku jednoho Trogga.
Dva Gnómové byli roztrhání na kusy, mrtvá těla se valila k hlavnímu stanu a Troggové nepolevovali v útoku.

„Stáhneme se! Vezměte všechny raněné do hlavního stanu, osmá četa se mnou, musíme pomoct Nirty!“ Gelbin popadl svou kuší a rozběhl se kolem hlavního stanu na pomoc Nirty, která stále bránila zásobovací věž.

Její jednotka, byla donucená stáhnout se do věže. Schody byli posety mrtvolami. Několik Troggu jí a zbytek její jednotky, odřízly od únikové šachty. Gnómové se zabarikádovali v mezipatře a čekali na poslední úder Troggu.
Smrt, už jim dýchala na záda a malá skupinka unavených gnómů, kteří byli uvězněni v zásobovací věži, už čekali na jistou smrt. Každý z nich svíral v rukou svou zbraň, v hlavě se jim míhali myšlenky. „Konec je blízko, ale zemřeme se ctí!“ Troggové už pomalu drtily barikádu a dobývali se na Nirty a její skupinku statečných. Ozval se zvuk střel, padající těla a hlasy někoho za barikádou. „Nirty! Vylezte!“ Gelbin se svou četou napadl troggy ze zadu, a do jednoho je vybili.
„Další úder, už nepřežijeme, pane!“ Gelbin kývl a vydali se zpátky k hlavnímu stanu.

Troggové zničili vzduchovaní a poškodily zásobovací věž. „ Voda nám vydrží na dva dny, ale kyslík nám brzo dojde!“
Ozval se Sicco který stál u jednoho zraněného Gnóma. „Gelbine, musíme použít zbraň, jinak nás tu zmasakrují!“
Gelbin pohlédl do očí raněné gnómky a sevřel jí ruku. V hlavě slyšel hlasy, padlích bratrů.
„Dobrá, použij tedy bombu!“ Sicco se usmál a se svými technici, odešel do patra.

Gelbin v hlouby duše doufal, že to neřekl. Nirty měla pokousanou nohu a nemohla pořádně chodit. Gelbin si přisedl k ni na postel, podal jí lék proti bolesti. „Pokud ta zbraň nebude fungovat tak jak Sicco předpokládá. Budeme muset vymyslet, jak odtud dostaneme všechny ty gnómy.“
Gelbin si obvázal pořezanou paži a zahleděl se z okna.

Strach a bolest, výkřiky našich bratrů…
„Gnomerogan padl!“ …
„Zbraň se obrátila proti nám“ ….
„Utíkejte!“ ….
„Gelbin ten zrádce, ztratil Gnomerogan! Jeho vinou jsme ztratily naše město!“...
„Musíme se vrátít ! Musíme je zachránit!“ …
„Gnómové sou poraženi“…

Nirty se probudila a setřela si pot z čela. Sen, který jí provází, už druhým týdnem jí nedá spát.
Její vzpomínky jsou stále neúplné, neví přesně kdo je, proč se přidala na stranu zla? Co se stalo v Gnomeroganu ? Tolik otázek ale její mysl je stále zahalená ledovou, neprostupnou clonou.

Její vzhled už dávno nepřipomínal gnómskou válečnici z toho snu.
Její oči pohltil ledový zármutek a její duše byla pryč. Tvář byla bledá, jako by smrt už byla její součástí. Její vlasy zbarvil chlad do sněhové barvy.

Co pak může něco takového žít? Kladla si otázku, zda je vůbec možné, že stále chodí po světě. Snažila se vzpomenout, na dny svého výcviku. Proč zrovna ona měla sloužit Arthasovi, a jak jí vlastně našel?
Poslední tažení na záchranu Gnomeroganu. To byla její poslední myšlenka. Tam se to stalo, ale co? Zemřela snad? Nebo jí Arthas unesl? Jak se dostala až tak daleko od rodné země. Proč přišla o svou duši? A proč zapomněla na svou gnómskou rodinu?

Nirty se rozhlédla po okolí, Gnomerogan už byl nedaleko.
Po osvobození se vydala hledat odpovědí na své otázky. Bylo jí jasné, že v Gnomeroganu najde odpovědi.
Pozvedla svůj meč a vydala se znovu na cestu.






-----------------------
Část druhá.Gelbin
-----------------------

Studený vítr se opíral do vzrostlých stromů a vrstva sněhu zakryla všechny cesty. Nirty dobře znala cestu, pocítila strach a obavy „co se stalo po jejím odchodu?“ Pevně sevřela svůj meč a prohrnula si cestu hlubokým sněhem.

Postupovala pomalu, na obzoru se objevil zelený mrak, Nirtin pohled však upoutala věž, která stála o podál. Působila dojmem, že jí kdosi udržuje. Nirty opustila od svého původního směru a vydala se k věži. Poznala ji, byla stejná jako v tom snu. Byla si jistá, že jde o stejnou věž, ta která ústila do Gnomeragonu, ta která přivážela do útrob gnómského města kyslík.

Vítr foukal mohutně a jeho hlas promlouval do všech koutů. Zásobovací věž byla nedotčená, její majáčky, blikali stejně jako kdysi. Ve sněhu leželo spoustu rozbitých strojů a bílí sníh zbarvili olejové skvrny.

Nirty cítila, že není sama. Sevřela pevně svůj meč a pocítila, jak jí pohlcuje ta moc, ta kterou stále neuměla ovládnout. Ze sněhu se vynořil Gnóm a vrhl se po Nirty. Nedokázala ovládat svou ruku, nebyla to Nirty byl to Death Knight. V hlavě měla jen jediné „Smrt!“ zasekla meč, útočícímu gnómovy do hlavy a silou vůle mu spoutala duši. Bezvládné tělo, se svalilo k zemi. Boj ovšem neskončil, Nirty svedla boj sama se sebou a nějakou dobu jí trvalo, než znovu začala ovládat svou mysl.

Pohledla k zemi kde ležel mrtví gnóm, jeho tělo a obličej byl jiný, zelená tvář a zmutované oči. Připadal jí povědomí, jako by toho gnóma už někde viděla. Setřela krev z čepele a rozhlédla se po okolí. Přemýšlela, zda jeho zmutovaná tvář, měla něco společného s tou zbraní, ta zbraň na kterou si nemohla vzpomenout, ta z toho snu.


Nirty znovu vstoupila do síně snů. Viděla znovu Gnomerogan... boje s Troggy... Gelbina... a jiné... Viděla sebe, při obraně města…


její zranění nebylo vážné, Gelbin zavolal jednoho ze svých strážců a spolu s ním se vydal do patra, kam Sicco odešel splnit jeho rozkaz. Nirty se pokusila vstát, ale neměla sílu.

Venku bylo ticho Troggové se chystali na další útok, který by znamenal jistou porážku a ztrátu města.

„Jsi si jistý, že ta zbraň bude fungovat?! Podle posledních pokusů nebyli známi vedlejší účinky ani to jestli nebude plyn působit i na nás!“ Sicco nevnímal, montoval něco na palubové desce. Odpočítávání už bylo zahájeno a Gelbin sledoval jak Sicco mechanickým ramenem odjistil zbraň. „ Tohle je náš nový začátek příteli!“ Usmál se Sicco a znovu se pustil do nastavování zbraně.

Gelbin věděl, že už tomu nemůže zabránit. Otočil se a šel zpět za svými lidmi do krytu. Měl strach, né o sebe ale o gnómy kteří mu věřili. „Troggové útočí!“ Gelbin pohlédl z okna, bledý a unavený vytáhl svou zbraň. Opřel hlaveň o okenní rám. „Připravte se!“

Nirty se v bolestech doplazila k jednomu z oken a vzala si otcovu dvouhlavňovou pušku.
Několik válečníku ozbrojeni kladivy a plechovými štíty vyběhli ven, aby odvrátily, přímí útok na hlavní stan. Gelbin sledoval jak se Troggové blíží, jeho obavy se naplnily.

Stateční bojovníci se vrhli do přímého střetu s Troggy. Gelbin a jiní odstřelovači se jim snažili pomoci, ale jejich množství se nedalo dlouho udržet.
Mladý gnóm upadl pod náporem úderů, když se na něj vrhla, další krvežíznivá bestie probodl jí hrdlo. Už nebylo kam utéct, gnómští válečníci byli roztrháni na kusy.

Nirty odpravila střelou další dva Troggy, ozval se zvuk děla, vzduchem prolétla raketa s proudem zeleného mraku.

Letěla nízko,“Kryjte se!“ dopadla přímo mezi Troggy, blížící se ke Krytu. Nirty se schoulela pod oknem a čekala.

Výbuch otřásl celým městem, některé budovy tlak nevydržely a zhroutily se. Vzducehm se táhl Troggsky řev! Bolestný a smrtící, Gelbin se rozeběhl ke schodům do patra.
Kolem kráteru se šířil zelený mrak. Mnoho Troggu zemřelo při výbuchu, ale zbytek dále útočil na gnómské opevnění.

„Sicco!“ Gelbin rozrazil dveře do laboratoře, rozlícen naplněn zlostí se vrhl na jednoho z Techniků a kladivem mu přerazil ruku. „Kde je Sicco!?“ technik si držel ruku a mlčel. „Vaše raketa nás mohla všechny zabít!“

Troggové mezi tím obklíčili hlavní stan, Nirty s několika gnómy postavila ze stolů barikádu a se zbraní v rukou čekali na další nápor Troggů. Bušení do brány po chvilce utichlo. Zelený kouř se táhl okny do krytu. Všichni s napětím čekali, co se bude dít… ...


Nirty se probrala ze snění, podvědomí ji varovalo před blížícím se nebezpečím, postavila se na nohy a naslouchala zvukům studeného větru.

Někdo se blížil směrem k ní, bylo jich víc, desítka gnómu na mechanických striderech, Nirty zabodla meč do sněhu a čekala, co se bude dít.

Jeden z nich se odpojil a rozjel se k Nirty. Na očích měl inženýrské brýle, a jeho tvář se zdála normální. V jedné ruce držel jakou si mechanickou zbraň a druhou řídil svého robota.
Seskočil do sněhu a změřil si Nirty od hlavy k patě.


„Kdo jsi, identifikuj se?!“Nirty pohlédla na svůj meč a chvíli přemýšlela, zda může někomu říct své skutečné jméno. „Udej své jméno!“ … „Jmenuji se Nirty“ Gnóm upustil zbraň do sněhu a sundal si brýle. Pohlédl ji do ledových očí a nějakou dobu mlčel. „To není možné, Nirty zemřela, viděl jsem jí umírat!“ Několik Gnómů se vydalo blíž, v rukou svírali pušky, nejspíš měli z gnómky strach. „Hledám odpovědi, nevím kdo jsem, znám jen své jméno.“

Gnóm se sehnul pro svou zbraň a připevnil si jí k opasku. „ Pojď s námi!“ Gnóm ukázal směrem k horám. „v Ironforge najdeš odpovědi, Gelbin usoudí, zda jsi, nebo nejsi, ta za kterou se pokládáš!“ Nasedl na svého stridera a vyzval Nirty aby naskočila k němu.
Několik okamžiků Nirty přemýšlela, zda jim může věřit. Nakonec však výzvu přijala. S mečem na zádech si přisedla na stridera a skupinka gnómu se rozjela do trpasličího města Ironforge.




--------------------------
Část třetí. Ironforge.
--------------------------

Město měst, hora, která se stala útočištěm pro mnohé hrdiny. Pevnost, které vládne král Magni Bronzebeard, statečný a moudrý trpasličí král.

Tam najdu své odpovědi?

Zvuk mechanických nohou se blížil. Strážný v plátové zbrojí se ujistil zda jeho zbraň je v pořádku a sledoval blížící se skupinku gnómů. Nedůvěřivé pohledy trpaslíků kteří stáli podél cesty, znervóznily Nirty víc než pocit, že v tomto městě není vítána. „Stůjte!“ Jeden s trpaslíku se postavil do cesty, svírajíc v ruce meč a štít, ukázal směrem k Nirty.


„Co je to? Nemrtvá? Takové zrůdy, do našeho města nevpustím!“ Jeden s gnómů sesedl a promluvil. „Musí za Gelbinem!“ Několik trpaslíků obklíčilo skupinu gnómů. „Ta zrůda půjde s námi, zavřeme jí pod zámek, než král rozhodne co sní!“ Nirty sesedla z mechanického stridera. „Odveďte ji!“

Gnómka vytasila meč, ostří bylo poseto ledovými runami a duše které meč v sobě poutal, vzbuzovali strach. Trpaslíci znejistily, pozvedli zbraně a utvořily kolem Gnómky kruh. Gnómové vjeli do města a nechali Nirty svému osudu. „Zrůdo! Zahoď to!“ Nirty, neměla v plánu nechat se uvěznit. Věděla, že když trpaslíky zabije, ztratí možnost návratu k Alianci.


Jeden z trpaslíku, se vrhl proti gnómce a štítem se jí snažil donutit ke špatnému kroku. Nirty odrazila přicházející útok a uskočila stranou. Strážce se rozmáchl a čepel jeho meče se zaryla do bledé kůže. Krev prolétla vzduchem a zbarvila, bílí sníh. Nirty pocítila bolest a zlost, povrchové zranění pálilo a chlad se zaryl pod nehty rozzuřené gnómky.

Cítila ránu, která přišla, trpaslík Nirty praštil štítem a znovu se napřáhl. Nirty se přestala ovládat, vykryla přicházející ránu a přemetem se dostala na nohy. Pocítila v sobě moc ovládat led a spoutala trpaslíka, který se znovu pokusil o úder. Větrem se táhl zvuk boje. Nirty zasekla svůj meč do ruky útočícího strážce. „Krev!“ Trpaslík upustil meč a padl na kolena. Nirty se plně soustředila a čekala na výpad dalšího strážce.


„Zadrž!“ Gnómská skupina se vrátila a v jejím čele stál sám Gelbin. „Nechte ji!“ Trpaslici poodstoupili a Gelbin se vydal směrem k Nirty. Byl to starší gnóm, oblečen do tmavých pracovních kalhot a kolem pasu měl široký opasek. Na hlavě měl jen pár vlasů a na očích inženýrské brýle.
„Jsi to opravdu ty?“ Trpaslici složili zbraně. Gelbin si sundal brýle a prohlédl si Nirty. „Ta gnómka půjde se mnou!“ Rozkázal Gelbin a pohlédl k trpaslíkům. „To nejde Gelbine, je to nemrtvá patří na stranu zla!“ „Král se o tom dozví!“

Gelbin ukázal směrem ke skupince gnómů. A Vydal se do města. „Král už vše ví hlupáku!“ Ozval se jeden s gnómů a vzal Nirty do sedla. Skupina se rozjela do nitra horského města.

„Jsi v pořádku? Krvácíš.“ Nirty si prohlédla svoje zranění na břiše. Je to jen škrábnutí pomyslela si. Město bylo mohutné a velkolepé. Domy vytesané do skal, sloupy které zdobily každý roh tohoto města, byli až neskutečně krásné. Budovy byli zdobené kamennými nápisy a obrazci. Celé město, bylo osvíceno ohněm trpasličího světa.

„Kámen, kladivo a oheň… to vše tvoří toto město, Trpaslíci byli velkorysí. Po té co jsme ztratily naše město, poskytli nám útočiště v těchto stěnách.“ Promluvil Gelbin a usmál se. „Prý hledáš odpovědi, ale nejsi sama i já chci znát odpovědi.“ Projeli kolem banky a vjeli do typického gnómského Tunelu. „Po té co nám Megni pomohl, jsme postavili metro, které spojuje dvě mocenská města Aliance.“ Ukázal na vchod to tajemného technického Tunelu. „Je to od dob Gnomeroganu naše největší a nejtechničtější stavba.“Gelbin seskočil z robotického pštrosa a rukou naznačil Nirty aby ho následovala. Skupinka gnómů zmizela v jednom z mnoha tunelů.

Vzduch byl řídký a chodby byli osvětleny pochodněmi. Gelbin šel pomalu. „Donesli se mi zvěsti o řadách nemrtvých rytířů, kteří zradily Arthase a přidali se na správnou stranu.“ Gelbin si znovu prohlédl Nirty a pokračoval. „To že tě vidím je jako zázrak, když jsme bojovali o záchranu Gnomeroganu byla jsi to ty která nás zachránila. Tvoje odvaha byla příkladem mnohým gnómům při tvorbě nového základu říše trpaslíků.“

Došli na konec chodby, město bylo obrovské, mnoho hrdinů různých ras a poválání se procházelo, po kamenném nádvoří pevnosti Ironforge. „Zde se shromažďuje moc Aliance a my jsme její součástí. Elfové, Trpaslíci, Lidé, ale i my. Pokud patříš mezi ty, kteří se vrátili, aby konali dobro ve jménu Aliance, je na čase abych ti řekl, jak si zemřela.“

Nirty znejistila a přiložila si ruku na krvácející ránu z boje. „Gelbine Král Megni si tě žádá.“ Trpasličí posel předal Gelbinovy pergamen. „Ta nemrtvá může počkat v Tinker Townu.“ Gelbin kývnul a ukázal Nirty směr. Pokračovala sama, město bylo tak velké. Nirty neměla dobrý pocit, trpaslíci ale i jiní se na ní dívali jako na vraha, skrz prsty. Tiché šuškání a nenápadné pohledy.

Cestou se k ní přidal gnóm, kterého už znala, byl to ten s brýlemi, ten co jí našel u zásobovací věže. „Co se stalo s Gnomeroganem?“ Zeptala se Nirty tichého gnómského generála. „Mnoho gnómů tvrdí, že za ztrátu města může Gelbin. Není tomu tak, Gelbin nás zachránil a našel nám nový domov. Za všechno může ta raketa!“ Nirty se posadila na lavičku a sledovala gnómy při opravě nějakých trubek.


„Všechno začalo když Sicco donutil Gelbina použít tu zbraň, je pravda, že fungovala, ale vedlejší účinky toho plynu nakonec zabili víc gnómů než Troggu.“ Gnóm si přisedl a mnul si čelo. „ Teď městu vládne Sicco a jeho zmutovaní gnómové.“ Nirty se snažila vzpomenout, vzpomenout na konec tažení na to, co se stalo po výbuchu té rakety.

Tajemná minulost, ale byla stále zahalena v ledovém závoji...

_________________


Velika: City of Wheels: Among the mortal races, the humans were the only one that never built cities or great empires; a curse laid upon them by their creator, Gidd, forced them to wander as nomads for twenty centuries...
01.červenec 2009, 8:22 Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky ICQ
Zobrazit příspěvky z předchozích:    
Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Tripartita - ARCHIV - World of Warcraft Fórum » 3P Movies & Tales Časy uváděny v GMT + 2 hodiny
Strana 1 z 1

 
Přejdi na: 
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Copyright © 2005-2018 www.tripartita-wow.com  |  Vytvořilo studio Cossi Design

Publikování nebo jakékoliv jiné formy dalšího šíření obsahu serveru www.tripartita-wow.com
a jeho přidruženého fóra jsou bez souhlasu provozovatelů stránek zakázány.
Pro bližší informace nás kontaktujte na info@tripartita-wow.com.